Rostlinstvo a živočišstvo Evropy

Pro vývoj současné evropské flory a fauny bylo významné opakované pleistocénní ochlazení a kolísání hranice pevninského ledovce. Ledové doby totiž donutily rostliny k stěhování (migracím) do oblastí s nejvýhodnějšími podmínkami pro jednotlivé druhy. Proto také otužilé severské rostliny putovaly k jihu v předpolí pevninského ledovce rostoucího směrem od Skandinávie a v období jeho ústupu se pak šířily zpět k severu na plochy uvolněné ledovými hmotami. Teplomilné rostliny, které se musely v období největších ochlazení stáhnout do středomořské a maloasijské oblasti se s oteplováním podnebí v mladších čtvrtohorách mohly opět vrátit do střední Evropy. Tak např. v době největšího rozsahu posledního zalednění zasahovala tundra příledovcovou vegetací na západě Evropy až k 40° s. z. š., na východě pak k 50° s. z. š. a chladná step pokrývala prakticky celou střední a jižní část Ruské tabule.

Přirozené rozvrstvení rostlinstva a živočišstva v jednotlivých pásmech se v současnosti zachovalo spíše ve velkých nížinách (např. na Ruské tabuli), kde se neuplatňuje horská pásemnost podnebí.

Na rostlinná pásma je vázán i výskyt živočišných druhů. Velké zásahy člověka však způsobily, že živočišstvo se kromě chráněných přírodních rezervací nezachovalo téměř nikde v původním stavu a některé druhy dokonce vyhynuly. Nejvíce byly postiženy velké druhy savců, méně již ryby, hlodavci a ptactvo.

Na ryby jsou bohatá severní a západní pobřeží Norska a Dánska, vody kolem Island a Britských ostrovů, kde se loví tresky, mořští okouni, sledi, platejsi, makrely, tuňáci a kromě ryb i velryby. U západního pobřeží Nizozemí, Belgie, Francie, Španělska a Portugalska nacházíme také sardinky, kambaly, bonity a četné korýše (kraby, langusty, garnáty, humry a krevety) a ústřice. Středozemní moře není příliš rybné, přesto tam najdeme sardele, makrely, tuňáky a kromě ryb také přísně chráněné delfíny, mořské houby a korály. Jadran je na ryby bohatší - vyskytují se zde sardinky, palamidy, tuňáci, platejsi, makrely. Rybami nejsou bohaté ani Balt (tady se loví pouze sledi a šproty) a Černé moře. Evropské řeky, jezera, rybníky a umělé vodní nádrže jsou dobře zarybněny tam, kde ryby neničí průmyslové odpadní vody. Nalézáme v nich mihule, kapry, okouny, štiky, pstruhy, lososy, úhoře a jiné druhy sladkovodních ryb. Pro španělské řeky jsou typické ostroretky a plotice.

Okolo mořského pobřeží i vnitrozemských vod se drží velká hejna vodního ptactva a lesní porosty hostí další druhy ptáků. Na Britských ostrovech jich žije na 140 druhů, v Nizozemí dokonce 240 druhů. Dravce najdeme nejčastěji v pohořích Balkánu - orel, sup, sokol, poštolka, káně. Můžeme je však najít i v ostatních pohořích a hlubších lesích. U lovných druhů (bažant, koroptev, křepelka, sluka, vodní slípka, divoká husa, kachna) pomáhá dnes člověk přírodě umělým chovem.

Na plazy je Evropa chudá, jak ostatně vidíme i u nás. Pouze Balkán a okolí Středozemního moře se mohou pochlubit větší rozmanitostí ještěrek a hadů (na Balkáně je to např. ještěrka zelená, zmije písečná a balkánská).

Ze savců (zmínili jsme se už o velrybě a delfínovi) zůstali v Evropě velmi četní zajícovití (zajíc, králík), hlodavci (veverka, myši) nebo hmyzožravci (krtek). Na ústupu jsou menší šelmy (hranostaj, lasice, tchoř, kuna), stále vzácnější jsou i jezevec a kočka divoká. Velké šelmy, jako medvědy, vlky, rysy, najdeme dnes pouze ve vysokých horách (v Karpatech, Alpách, na Balkáně, méně už v Pyrenejích), v hlubokých lesích (Rusko) a ovšem i v přírodních rezervacích. V horách se udržují i kamzíci, kozorožci, mufloni a svišti. Vysokou (jeleni, daňci, srnci) a černou zvěř (divočáci) najdeme dnes v západní Evropě pouze v oborách jako uměle chované lovné druhy. Ve střední Evropě a na Balkáně žije sice jako volná, avšak chráněná zvěř. Na severu najdeme také soby a losy. Vzácné jsou dnes i vydry a bobři. Ve Španělsku žijí také živočichové afrického typu (ženetka, promyka, zajíc kapský, ježek alžírský) a u Gibraltaru i opice (magot bezocasý).